Náš příběh 1: (Ne)lehké začátky
Příběh, naší rodinné společnosti, MORAVEC Kvalitní ponožky s.r.o., by se dal přirovnat k "americkému snu" - začali jsme s nápadem a jedním starým mechanickým strojem v garáži a dotáhli to až do současné pozice předního českého výrobce ponožek a ponožkového zboží.
Ale hezky popořádku.
Psal se rok 1995 a Anna Moravcová se rozhodla se svými zkušenostmi z obchodního prostředí prorazit samostatně a otevřela si svůj vlastní Second Hand v rodinném domě v Brumovicích u Opavy. Zákazníci, kteří byli převážně místní, požadovali stále nové a nové zboží, což bylo poměrně náročné a tak se neustále poohlížela po novém zboží a hledala obchodní příležitosti. Shodou okolností navštívil její prodejnu obchodní zástupce společnosti zabývající se výrobou ponožek. Paní Anna neváhala a objednala první várku - k překvapení všech, první várka zmizela neskutečně rychle. A stejně tak i další dodávky ponožek.
Nabídka ponožek však byla značně omezená a závislá na dodavateli. Vznikl tak nápad, proč si ponožky nevyrobit sama? Vždyť, co na tom může být tak těžké?
A další náhoda - její manžel Jaroslav (starší), který v té době sloužil u profesionálního sboru hasičů, našel v novinách inzerát "Prodám pletací stroj na ponožky" - a bylo jasno! Jedeme pro něj!
Paní Anna se svým synem Vladislavem vyrazili pro pletací stroj. A to bez jakýchkoliv znalostí o tom, jak co funguje. Prodejce pletací stroj prezentoval formou "zde zapojíte stroj na přívod vzduchu a pletete, nic těžkého". Takže super! Naložili svůj první mechanický stroj české výroby, UNIPLET Ange2, na vozík za osobní automobil a vyrazili směr domov.
A kam s ním? No přece do garáže! Garáž naštěstí byla dostatečně velká a stroj i s osobním automobilem se do ní v pohodě vešel. U prvotního spuštění se sešla celá rodina. Přesně dle postupu jsme zapnuli stroj, připravili materiál a spustili. Plní očekávání jsme čekali na první ponožku - ale ouha, ponožka není sešitá v oblasti špice. Co teď? Během dvou dnů jsme sehnali také sešívací stroj, který uzavírá oblast špice ponožky. Takže první malé vítězství - máme hotovou ponožku! Ovšem ponožky ze stroje byly pokrčené a neforemné - paní Anna tedy ponožky žehlila klasickou žehličkou. Vzhledem k rostoucí produkcí byl tento proces velice časově náročný. Během krátké doby jsme tak sehnali speciální fixační (žehlící) stroj na ponožky - tzv. žehlící kopyta.
Ale né vždy šlo vše úplně lehce. V danou dobu syn Vladislav studoval na Vysoké škole Báňské, fakultu ekonomickou, a druhy syn Jaroslav již pracoval stejně jako jeho otec Jaroslav (starší) u profesionálního sboru hasičů jako velitel. Paní Anna tak musela často sama zvládat provoz svého Second Handu a také výrobu ponožek. Nebylo to vůbec jednoduché, ale nikdo se nevzdal! Jak paní Anna sama uvádí: "V počátcích to nebylo vůbec jednoduché. Pletací stroj měl 130 jehel a pamatuji den, kdy se během půlminuty všechny jehly vylámaly a mě zůstaly jen oči pro plač," nyní již s úsměvem na tváři.
Od prvních okamžiků se strojům věnoval syn Vladislav, který díky svým technickým znalostem stroje opravil, vyladil a paní Anna tak mohla během dne plést ponožky, sešívat a žehlit. Bylo to pro něj velice náročné období, kdy musel skloubit studium na vysoké škole spolu se starostí o pletací stroje. Vše se dařilo - poptávka po kvalitních ponožkách rostla a tak došlo ke koupi dalších pletacích strojů. Se zvyšujícími se nároky na obsluhu pletacích strojů a proces sešívání a žehlení, paní Anna zaměstnala prvního zaměstnance a založila spolu se synem Vladislavem společnost AMO s.r.o.
Spolu s rostoucí výrobou rostla také chuť nabídnout naše kvalitní ponožky také dalším prodejnám. Tohoto úkolu se s plnou vervou ujal syn Vladislav. Ale o tom si povíme v dalším pokračování našeho příběhu.